AS Tým Vítězná

Vyšli jsme chvilku po desátý od motorestu v Choustníkáči (místo srazu, hodina H = 10:00) přímo po vedlejší do Kohoutova, cesta tam byla v pohodě a krom zbloudilého Pražáka kterej si neuměl nastavit navigaci když jel do Kohoutova a ještě na mě blbě čuměl, když sem se ho ptal, proč nejede po hlavní ale těmahle závějema (měl v navigaci nastavenou nejkratší cestu a tak několikrát zapad - i s řetězama, debil, ještě že si nakonec si nechal poradit, kudy se tam jede po hlavní a otočil to) se nestalo nic zajímavýho.
Hned za Kohoutovem jsme se nasvačili a pak se opět vydali na cestu, Lukáš po chvilce odbočil a chtěl jít přes zasněženou pláň, což jsme cca po 30ti metrech vzdali vzhledem k tomu, že jsme se bořili místy až po kolena do sněhu. Vrátili jsme se zpátky na silnici a vydali se po ní. Po chvilce jsme došli do Vyhnánova (nebo jak se to píše, byl sem tam všehovšudy poprvý), tam jsme odbočili na Běluň. U penziónu Běluň jsme měli v nohách už 7,5 km s plnou polní (čas H+3). Zalezli jsme do lesa směr tábor Běluň, kterej je od penziónu co by kamenem dohodil, nicméně vzhledem k hlubokýmu sněhu se náš postup výrazně zpomalil.

Za táborem jsme si začali hledat vhodné místo na stavbu přístřešku a jak jsme tak stále hledali, tak jsme se vzdálili skoro až o nějakých 300 m dále. Nakonec jsme našli ideální místo kousek u potoka - ďolík vysokej asi 1,10-1,20 m ohraničenej z jedný strany kamenem a valem a z druhý pařezem (H+3,5). Hned jsme se dali do odklízení sněhu ve čtverci kterej jsme si vytyčili (cca 4x4 metry). Ze sněhu, kterej jsme vyhrnuli jsme ještě o trochu navršili stěny. Poté jsme se vypravili na větve ze kterých jsme udělali vystýlku a na který jsme se rozvalili s karimatkama, spacákama a celkově s bagáží. Nyní už jen stačilo pospojovat celty do tvaru písmena L a vhodně je napnout, což byla vcelku rychlá činnost - hodně nám to zjednodušila poloha místa, byla pro to jako stvořená. Následovalo ucpání mezer mezi celtama a stěnama (aby netáhlo) a tím byl náš přístřešek prakticky hotov (H+5).

Po práci jsme si dali čaj, kterej nás zahřál, což bylo potřeba (měli jsme promáchaný kanady a nohavice minimálně do půlky lýtek), přitáhli jsme si trochu dřeva a dali jsme se do vaření. Máca dovalil cibuli, hovězí a vše ostatní nezbytný ke guláši, takže jsme si k survivalu ještě dali kurzy vaření, páč guláš každej z nás dělal poprvý :) ale jelikož jsme chlapci šikovní, tak každej přispěl pár radama co a jak udělat a první várka guláše se opravdu vydařila (druhou Lukáš, ačkoliv sem mu říkal dost, přesolil - naštěstí né moc, taky jsme ji samozřejmě sežrali). Po guláši jsme, jak každý jistě dobře zná, vytuhli skoro na 45 minut. Mezitím se začalo stmívat, takže jsme rozdělali oheň s pomocí pepa. Dřevo jsme nalámali uschlý ze spodku velkých stromů, takže s ním zpočátku problém nebyl, ale jelikož by nám takový větvičky moc dlouho nevydrželi, tak jsem iniciativně vybral asi 5ti metrovej uschlej smrček, kterej jsem porazil, odvětvil a dovalil. Plán to byl dokonalý, jenže se stal drobný error - po poražení stromu jsem si všimnul, že na vršku zbylo pár zelenejch větviček a tak ze suchýho stromu byl nejspíš opadanej modřín. Dřevo bylo čerstvý, tak nás zachránilo jen Lukášova igelitová taška s dřevěným uhlím. Jak to uhlí chytlo, tak hořelo dostatečně dlouho na to, aby se čerstvý dřevo vysušilo a shořelo taky. Vřele doporučuji. U ohně jsme částečně vysušili co jsme mohli - nejvíc kanady a kalhoty, což mi osobně hodně bodlo.

Večer nastalo vaření druhé porce guláše a mezi devátou a desátou jsme šli spát. Noc byla z mé strany vcelku v pohodě, nabalil jsem se a do spacáku jsem si vzal klasickou velkou deku - larisu, která mě víceméně zachránila od nepohodlí a zimy, klukům prej byla kosa na nohy. V noci oproti předpovědi bylo pod nulou a tak jsme neplánovaně poprvý bivakovali v prostředí pod bodem mrazu a přežili :).

Ráno jsme vstali, rozmrzli čajem, pobalili (zpřelámali) zmrzlý celty a všechnu naši bagáž a vydali jsme se na sraz s Márou, kterej pro nás do Vyhnánova přijel (spěchal jsem do Prahy). Cesta zpátky hlubokým a zmrzlým sněhem byla peklo, daleko horší než se brodit jen hlubokým. Nohy se bořily jen velmi pomalu a tak každej odraz byl efektivně tlumen propadem nohy nohy ještě hloub, což znamenalo že každej krok byl daleko namáhavější než co sem vůbec zažil. Cesta zpátky lesem k penziónu trvala přes veškerou naši snahu asi o třetinu dýl. Od penziónu už to bylo na místo srazu kousek a tím náš surviválek skončil.

Akci musím hodnotit za vynikající a vydařenou, protože jsme načerpali hodně zkušeností, což byl smysl. Myslel jsem, že to bude poprvé horší, navíc každej z nás zapomněl dost podstatnejch věcí (já asi nejvíc), ale naštěstí alespoň jeden vždy měl to, co druhej nebo třetí zapomněl, tak jsme vše dali dokupy tak, jak bylo potřeba.

Celkem nachozeno cca 10-10,5 km (asi 1,5 km v hlubokým sněhu v lese).
Doba trvání akce byla 23 hodin.
Stabilní sněhová pokrávka v lese asi 30 cm.
Teplota v noci -6 až -8.

Moje výstroj:
Krosna 70/80 l, spacák (dolní komfort -5, reálně +2 tzn. teplota u který bych neměl cítit chlad), karimatka, deka, celta, polní lopatka, sekyrka, vařič, sirky, zapalovač, nože, buzola, náhradní oblečení, jídlo a pití, téměř vybitá baterka a pak nějaký nepodstatný detaily.

Moje výzbroj: SA vz. 58, SA vz. 61